seznam článků |
---|
Češi a Poláci si přáli k Vánocům v polské Czermné |
Strana 2 |
Strana 3 |
Všechny strany |
Kdo šel v zimním večeru 3. adventní neděli kolem fary v Czermné (kousek za česko-polskými hranicemi nedaleko Kudowa Zdroj a asi 5 km od Hronova), mohl vidět desítky vycházejících lidí a slyšet přání zdraví, všeho dobrého, pěkných vánoc a další, v polštině i v češtině. Rozcházeli se a takto loučili účastníci každoroční adventní ekumenické bohoslužby.
Mše začala v 16 hodin. V kostele vítal návštěvníky zpěv polského sedmičlenného pěveckého souboru za doprovodu kytary ze Svidnice. Na bohoslužbě byli faráři a jejich farníci z polských a českých příhraničních obcí, polské Czermné, české Malé Čermné, z Hronova a dalších, církví Katolické, Českobratrské církve evangelické, Československé husitské a Církve adventistů sedmého dne. Farář Evangelické církve Michal Kitta a kazatel Církve adventistů Petr Adame vedou sbory i v Broumově, odkud zde bylo rovněž několik věřících.
Při bohoslužbě zněla chvíli od oltáře čeština, chvíli polština, nikdo nepřekládal, všichni převážně rozuměli. Farář Kitta a kazatel Petr Adame pronesli krátká kázání, srozumitelná i těm, kteří nejsou v žádné církvi. Například v kázání Michala Kitty zazněla slova „jednejme tak, abychom si sami sebe ještě pozítří mohli vážit". Celou ekumenickou slavnostní mši vedl farář z Czermné, Romuald Brudnowski, který dobře hovoří česky, ovšem při mši mluvil převážně polsky.
Nebyla to první ekumenická mše ani první setkání církevních sborů z obou stran hranice. Tuto kooperaci začli evangelíci z Hronova se svým farářem Michalem Kittou a katolíci z Czermné v čele právě s Romualdem Brudnowskim již před více než deseti lety. Vedla k tomu mimo jiné skutečnost, že v našem kraji, převážně však na Hronovsku, žijí lidé, kteří se narodili nebo před válkou žili ve vesnicích Českého koutku, které dnes leží převážně na polské straně hranic. Po skončení války odtud utekli před hrůzami, které tu vypukly řáděním vojáků Sovětské armády i „zlatokopů" z polského vnitrozemí, kteří sem, podobně jako u nás, přišli vykrádat majetek po odsunutých německých obyvatelích. Odcházeli jen s nejnutnějším a s tím, že se po uklidnění situace opět vrátí. Hranice se však zavřely a oni se již nikdy do svých domovů vrátit nemohli. Dnes se již mohou aspoň podívat. Snad i trochu z piety přišli na myšlenku pořádat ekumenická setkání právě tady.
Ekumenická mše končila výzvou faráře Brudnowskeho, aby si lidé podali ruce a vzájemně si popřáli, co dobrého si mohou vzájemně přát v době Adventu. Nikdo nezaváhal. V celém kostele, kde bylo něco přes sto lidí, si všichni vzájemně podávali ruce, bylo vidět i letmá obětí, laskavé doteky a téměř ve všech očích slzy dojetí. O nějakých hranicích či náboženských bariérách tu nemohla být ani zmínka. A setkání vyvrcholilo společně zazpívanou písní „Tichá noc". Každý zpíval svým rodným jazykem. A zpívali, pod dojmem právě prožitého zážitku, opravdu všichni. Pak pozval farář Brundowski všechny účastníky do příjemně vytopené klubovny, kde na přespolní i místní čekalo pohoštění.
Sotva hosté dosedli, podávaly ženy z místní farnosti teplou polévku z červené řepy, kávu a čaj. Chlebíčky, jednohubky, vánočka a k tomu množství většinou domácího cukroví zdobily stoly a také byly v nepřeberném množství k dispozici každému z hostů. V zápětí se farář Brudnowski chopil kytary a začalo se zpívat. Nejprve polsky, pak za doprovodu farářů Církve adventistů a Evangelické církve i česky. A nakonec už zpívali všichni, každý jak uměl. Repertoár tvořily známé písně většinou náboženského původu nebo s tímto podtextem. Během několika minut se navázalo na přátelskou atmosféru vzájemné sounáležitosti, která před několika desítkami minut vznikla při pobožnosti v blízkém kostele. Na konci posezení na faře ještě téměř každý z hostů poděkoval hostitelům a od srdce popřál ostatním.
Jak řekl Michal Kitta na dopolední bohoslužbě evangelické církve v Hronově: „Ekumena dole je skutečností a běžnou věcí, problém s ní mají ti nahoře." V občanském životě máme všichni stejnou zkušenost.
Tak proběhla 3. adventní neděle v Czermné za společného přispění občanů obou národností a zúčastněných církví. Všem se to zřejmě líbilo a měli radost, protože při závěrečném loučení mnohokrát zaznělo „zase se sejdeme, opět si zazpíváme, budeme na sebe myslet".
zpět na článek
zpět na článek