Jiří Škopek: Kraj blízký mému srdci
- Název:
- Jiří Škopek: Kraj blízký mému srdci
- Datum konání:
- 29.06.2013 - 29.09.2013
- Místo konání:
- Jaroměř - Jaroměř
- Kategorie:
- Výstava
Popis
Jiří Škopek je rodák z Velimi, absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, obor malování a leptání skla, se objevil v Jaroměři v roce 1952. Vzal si totiž svou spolužačku Zdeňku Veckovou. Krátce byl zaměstnaný coby aranžér ve zdejší Jednotě a poté v královéhradecké Škodovce, kde se vyučil zámečníkem-plechařem. Pracoval v propagačním oddělení, kreslil do závodních novin a stal se členem výtvarného kroužku. Vedla jej Dana Sokolová, akademická malířka. Ona za J. Škopka poslala přihlášku na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Byl přijat a studoval v letech 1953–1959 v ateliéru filmové grafiky a karikatury profesora Hoffmeistera. Ve volném čase pilně pracoval, neboť v té době byl otcem dvou dětí. Školu absolvoval reklamním animovaným filmem o kožené galanterii pro národní podnik ZAZ v Jaroměři. Zde pracoval po „odkroucení" základní vojenské služby. V letech 1961 – 1980 učil na jaroměřské lidové škole umění, spolupracoval s ředitelem jaroměřského muzea Zdeňkem Bergrem při vytváření výstav a muzejních expozic a v období 1964 – 1982 byl výtvarníkem Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Od roku 1982 vykonává svobodné povolání. V letech 1995 – 2008 vyučoval výtvarnou výchovu a dějiny umění na Střední škole řemeslné Jaroměř.
Jiří Škopek se jaroměřské veřejnosti představí v celé šíři svého uměleckého záběru. Je autorem čtyř krajinářských cyklů z šedesátých až osmdesátých let minulého století: Krajina mládí Boženy Němcové, Obrazy z Náchodska, Obrazy od pramene k ústí řeky Úpy a Řeka Metuje. Úspěšné krajinářské období vystřídají obrazy vyjadřující imaginativním způsobem autorovy vzpomínky, pocity, sny a prožitky.
Kreslené (malované) pohlednice tvoří od šedesátých let až dosud. Na svém kontě má už pět set těchto malých (ovšem pouze formátem) děl. Přes čtyřicet let se věnuje tvorbě betlémů, volné, užité a propagační grafice (typograficky upravil a ilustracemi doprovodil prospekty, průvodce, katalogy, sborníky, odbornou literaturu i vlastivědné práce). Jeho kresby, portréty a karikatury se již více než čtyři desetiletí objevují v nejrůznějších tiskovinách a také v Jaroměřském a josefovském zpravodaji. Nepominutelné jsou Škopkovy návrhy knižních vazeb, samostatnou kapitolu jeho tvorby tvoří ex libris, novoročenky vlastní i na objednávku, diplomy, plakáty, pamětní a upomínkové listy a jiné.
Ve spolupráci s dr. V. Havlíkem a prof. V. Wolfem připravilo muzeum k výročí umělce publikaci s názvem JIŘÍ ŠKOPEK. Realizaci knihy finančně podpořilo Město Jaroměř, Obec Velim a Město Česká Skalice. Zájemci si ji mohou koupit v muzeu nebo v místním knihkupectví.
Malíř Jiří Škopek se již dávno zařadil mezi význačné osobnosti našeho města. Na osobitý přístup k výuce vděčně vzpomínají jeho žáci. Cenné rady a připomínky zaznívaly z jeho úst na jednáních městského zastupitelstva, jehož byl členem, na schůzích redakční rady zpravodaje či kulturní komise. Jiří Škopek patří k lidem nelenujícím vyjádřit svůj postoj se stavem věcí kolem nás. Vždy je ochoten pomoci nebo přispět k nápravě. Výstava potrvá do 29. září.
Místo konání
- Místo:
- Jaroměř -
- Město:
- Jaroměř
Popis
Jaroměř (německy Jermer) je východočeské město, ležící 17 km severovýchodně od Hradce Králové na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje v nadmořské výšce 254 m. Má rozlohu 23,95 km² a žije zde přes 12 tisíc obyvatel. Místní pošta má PSČ 551 01. K Jaroměři přináleží i historické pevnostní město Josefov. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Střed Josefova je městskou památkovou rezervací.
HISTORIE:
Koncem první poloviny patnáctého století byla Jaroměř do základu zničena požárem a nevyhnula se ani v té době nikterak neobvyklým morovým epidemiím. Přesto v období po třicetileté válce, které poznamenalo Jaroměř velkými škodami a ztrátami, tu v období vrcholné renesanční a barokní kultury vzniká řada staveb a uměleckých památek. Renesanční architekturu nám ne zcela připomíná budova radnice, která byla bohužel v pozdější době přestavěna, a tudíž není slohově jednotná. Velmi silně ale poznamenaly tvář Jaroměře barokní výjevy, ke kterým patří Mariánský sloup nebo socha Plačící ženy na jaroměřském hřbitově, připisovány k dílu sochaře Matyáše Bernarda Brauna a v neposlední řadě i výzdoba gotického chrámu sv. Mikuláše, kde hlavní oltář vytvořil zdejší rodák Matěj Krupka.
V devatenáctém století, v tzv. století páry, se v Jaroměři rozvíjel průmysl a podnikání, což si vyžádalo zlepšení a zdokonalení komunikací. V tomto směru bylo záměrem vybudování železniční trati. Podmínkou vybudování bylo, aby nádraží a část trati byly pod přímou obranou a tudíž palbou josefovských děl. První vlak do stanice Josefov-Jaroměř přijel 27.října 1857 a již 4.listopadu byla zahájena pravidelná doprava mezi touto stanicí a Pardubicemi.
Nejvýznamnější událostí tohoto období je revoluční rok 1848. Jako v jiných městech, tak i zde vzniká národní garda. Revoluční období bylo ukončeno vyhlášením stavu obležení nad celou Jaroměří. Záhy následovalo rozpuštění národní gardy. Josefovská pevnost v těchto letech sehrála nedůstojnou roli, roli těžkého žaláře. 19. století není jen černou stránkou historie Jaroměře. Roku 1885 byla vybudována nová školní budova Na Ostrově a přístupová komunikace s novým mostem přes řeku Labe.
V době po sarajevském atentátu vyhlásilo Rakousko-Uhersko úplnou mobilizaci, Jaroměř byla zcela přeplněna vojskem za účelem výcviku branců. Průběh studené války a neschopnost rakouských armád na válečném poli se zde nahrazovaly neustálým policejním dohledem. Konec války byl pak provázen epidemií španělské chřipky. Z jaroměřských občanů, kteří bojovali na bojištích první světové války, jich padlo 218, toto číslo zahrnuje také 38 josefovských. Nesmíme zapomenout ani na zahraniční odboj. 92 mužů vstoupilo do francouzských, italských a ruských legií. Válečná léta nám trvale připomínají dvě nádherné lípy na josefovském náměstí. Byly zasazeny 2. prosince 1914 na počest 66 let trvající vlády Jeho Výsosti císaře a krále Františka Josefa I.
Ihned po válce a vzniku samostatného státu 28. října 1918 se zde ustanovil Okresní národní výbor, důsledkem čehož čeští důstojníci sesadili německé z jejich funkcí. Proto bylo pro jaroměřské občany rozčarováním rozpuštění zdejšího Národního výboru v prosinci roku 1918 a převedení jeho pravomoci na hejtmanství ve Dvoře Králové nad Labem. Jaroměř však i nadále usilovala o postavení okresního města. Částečně byly tyto snahy naplněny zřízením Jaroměřského samosprávného okresu, ten však byl již r. 1929 sloučen s politickým okresem královédvorským. Tento stav se změnil až r. 1945, kdy se v říjnu Jaroměř konečně stává okresním městem. 30.června 1960 při reorganizaci státní správy byl tento statut ovšem opět zrušen a území rozděleno mezi okresní úřady v Hradci Králové a Náchodě. Dvacátá léta jsou v Jaroměři provázena bouřlivým stavebním ruchem, který ale na začátku 30.let ochládá a ustanovuje se až do bodu mrazu, kdy je střídán obdobím krize. Přesto meziválečné období obohatilo město nejenom o množství staveb, ale i o řadu umělců přímo spjatých s Jaroměří. Po odeznění krize v druhé polovině 30. let však vyvstává nové nebezpečí, německý fašismus.
První německé okupační jednotky přijely do Jaroměře 15. března 1939 před šestou hodinou ranní. Velitelem města byl ustanoven důstojník wehrmachtu major Konopatzki. Mnoho mužů se nemohlo s okupací smířit, proto se rozhodlo opustit vlast a bojovat za svobodu v cizích zemích. První spojeneckou jednotkou na území našeho města byla americká vojenská mise 8. května 1945, jenže na definitivní osvobození si město muselo pár dní počkat. Jména všech padlých a zemřelých jaroměřských a josefovských občanů nám připomínají bronzové desky umístěné u Památníku osvobození vedle Městského divadla.
Postupné rozrůstání Jaroměře a Josefova vyvrcholilo roku 1948, kdy byla tato dvě samostatná města sloučena v jeden celek. Součástí Jaroměře se staly i bývalé obce Dolní Dolce a Jezbiny. Tento stav byl potvrzen Zemským národním výborem v Praze 19. října 1948.