Náchodské.info

Výstavou Portréty a jiné se vrací k jednomu z nejstarších témat výtvarného umění. Ač je v současné době portrét trochu „out" a je znám asi nejvíce z Karlova mostu a podobných míst, má stále divákovi co nabídnout. Portrét totiž není pouze záznamem tváře – ať už realistickým či abstrahovaným. Portrét vždy vypovídá i o dalších věcech: o době, ve které vznikal, o vnitřním světě jak portrétovaného tak i výtvarníka. Kleiner navíc místy experimentuje i s „dvojportrétem", kdy do jednoho záznamu portrétované osoby promítá i její profil, posunutý do pozadí. Tím posouvá celý smysl výtvarného díla: jakoby autorovi nestačilo naznačení vnitřního světa jednotlivce v samotné zachycené tváři, ale cítil potřebu ho ještě zvýraznit.

Herbert Read v knize Osudy moderního umění napsal, že „po stránce historické je portrét charakteristickým rysem určitých údobí, kterým říkáme humanistická. V těchto údobích je člověk mírou všeho a vše je tvořeno tak, aby to přispělo k uvědomění si vlastní vitality. Umění je hold lidské humanitě." To, že portréty v současné době téměř vyklidily pole „vážného výtvarného umění" může dokazovat to, že v dnešní době není člověk mírou všeho. Ale občas portrét prosákne skrz současné tendence (a to nejen v hyperrealistické malbě) a vyjeví se ve své jistotě jednoho z nejstarších a nejpodstatnějších výtvarných námětů. To by mohlo signalizovat změnu pohledu společnosti na portrét i člověka: jakoby se přetechnizovaná společnost začala svým pohledem obracet zpět k jednotlivci. Od futuristické fascinace technikou a pohybem, přes abstraktní záznamy vnitřního světa člověka se pomalu začíná vracet ke svému prazákladu: k jedinci žijícímu v aktuální společnosti.

Josef Kleiner tohle všechno chápe a ve svých „záznamech" jednotlivce překročil hranici portrétu a vykročil do světa niterného světa uvnitř člověka. Dalo by se napsat, že zachycuje duši, ale význam tohoto slova je v dnešním chápání tak posunut, že s jeho prapůvodním smyslem už nemá téměř nic společného. Definice onoho a jiné v názvu výstavy se stává stěžejním pro pochopení toho, „co autor chce říci". Kleiner ve své tvorbě rád experimentuje. Občas vystavuje použitou matrici dřevořezu nebo vytváří plastickou kresbu na polystyrénové desce. Tím výtvarné dílo dosahuje nečekaného efektu a nutí diváka, aby se zastavil a zamyslel. V Náchodě představuje jeden portrét na úmyslně nenapnutém plátně a formátu, který nemá ani jeden pravý úhel. Světlo a stín vytváří další rozměr portrétu: opět za tím vším tušíme obraz vnitřního světa autora. Světa, který je hravý, usměvavý a podle všeho velice spokojený. A jiné je metafyzickým prostorem v dalším rozměru našeho světa.

Ale ať už si pod pojmem a jiné představíme cokoliv, nebo se nebudeme tímto „přívěskem" vůbec zabývat, výstava Portréty a jiné Josefa Kleinera v Náchodě určitě stojí za zhlédnutí. Výstava trvá do 1. května.