Náchodské.info

Profesorka Eva Semotanová, přední česká historička zabývající se historickou geografií a dějinami kartografie definovala mapy jako "odraz skutečnosti v lidském vědomí vyjádřeným v grafické podobě, jako zdroj informací o území a jeho prostorovém uspořádání. Stvořena z oboustranného vztahu člověka a přírody, mapa se stala nepostradatelným pomocníkem při politické a hospodářské expanzi na nová území, při výstavbě komunikací, získávání nerostného bohatství, ve státní správě, samosprávě i jako nástroj prosazování mocenských zájmů mezi zeměmi. Později se objevila ve výuce a začala být využívána k vědeckým účelům." Lze dodat, že mnohé mapy, zvláště ty historické jsou bezpochyby i uměleckým dílem. Bývají na nich vyobrazeny veduty, znaky, ale například i ilustrace z Písma svatého i jiné grafiky.

Nejstarší mapy se objevily už v pravěku, svůj rozkvět prodělaly ve starověkém Řecku a později i v Římě, odkud se rozšířily i do středověké Evropy. Od 13. století se na celkových mapách začaly objevovat české země, nejstarší tištěná mapa domácí provenience od Mikuláše Klaudyána vznikla v roce 1518 a měla do konce 17. století několik pokračovatelů. Přelom v dějinách české kartografie tvoří dílo Jana Kryštofa Müllera, který na základě nových poznatků v letech 1708 – 1718 zaměřil a v letech 1716 a 1722 vydal tiskem mapy Moravy a Čech. Z jeho map potom vycházeli Müllerovi následovníci až do první poloviny 19. století, včetně Josefínského neboli I. vojenského mapování.

Dalšími skutečně velkými kartografickými díly se v celé naší habsburské monarchii a tedy i v Čechách staly stabilní a reambulovaný katastr spolu s II. vojenským mapováním. Na rozdíl od svých předchůdců byla už tato díla založena na odborném trigonometrickém měření, které prováděly státní orgány. Měřičské práce na stabilním katastru v Čechách byly zahájeny v roce 1826 a trvaly až do roku 1843. Byly vyhotoveny indikační skici v měřítku 1.2880, které se staly prvními plnohodnotnými katastrálními mapami a po pravidelných reambulacích přetrvaly až do poloviny 20. století. Čísla přidělená tehdy pozemkovým i stavebním parcelám jim zůstala dodnes. Pokud vlastníte nějakou historickou nemovitost nebo pozemek na katastru Nového Města, Krčína nebo Spů a znáte nazpaměť jejich parcelní číslo, můžete si to na místě ověřit.

II. vojenské mapování vycházelo ze zjednodušených map stabilního katastru zmenšených na měřítko 1:28 800, z nich byly odvozeny mapy generální (1:288 000) a speciální (1:144 000). Nedostatky tohoto mapování se projevily v prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866, proto bylo v roce 1868 rozhodnuto provést nové mapování vycházející z topografických map v měřítku 1:25 000 se zdokonaleným obrazem terénního reliéfu. V českých zemích probíhalo toto III. vojenské mapování v letech 1874 – 1880. Topografické mapy tvořily podklad pro velmi rozšířené speciální mapy v měřítku 1:75 000 a pro generální mapy v měřítku 1:200 000. Toto mapování, pravidelně aktualizované přetrvalo v naší armádě až do roku 1956.

Na základě uvedených kartografických děl vznikalo v 19. a v 1. polovině 20. století nesčetné množství rozličných map českých zemí, map krajů, okresů, tématických, např. i turistických map a plánů měst. Od 30. let 20. století probíhaly práce na novém vojenském mapování a od 40. let na nových katastrálních mapách. Práce byly dokončeny v 50. létech, kdy postupně vycházely komunistickým režimem dlouho utajované Státní mapy v měřítku 1:5000 a základní mapy v měřítkách 1:10 000 a 1:25 000. Dosud největší změny v kartografii přinesla 2. polovina 20. století a konečně i počátek století 21. Zobrazení terénu se díky stále dokonalejším technickým prostředkům, např. leteckému nebo družicovému snímkování, nebývale zpřesňuje.

(Část textu je převzata z úvodu k inventáři Sbírka map a plánů uloženém v SOkA Náchod se svolením jeho autora Mgr. Jana Čížka)

V Městské galerii Zázvorka v Novém Městě nad Metují si můžete prohlédnout kartografická díla – originály i faksimile od 16. do 20. poloviny 20. století. Na vystavených mapách je zachycen vývoj kartografie v českých zemích v průběhu pěti století. Mezi nejzajímavější archiválie patří zmenšený originál mapy Jana Kryštofa Müllera z roku 1726, dále rukopisná mapka, na které je zachyceno okolí Jaroměře ještě před výstavbou josefovské pevnosti, nástěnná mapa novoměstských městských lesů z roku 1824, podrobné mapy okresů severovýchodních Čech vzniklých po územně správní reformě v roce 1850, etnografická mapa Kladského pomezí znázorňující národnostní poměry ve městech a obcích po sčítání lidu v roce 1921. K vidění je i řada českých i německých turistických map z první poloviny 20. století zahrnujících území od Jizerských hor přes Krkonoše, Broumovsko, Orlické hory, Kralický Sněžník, Rychlebské hory až po Hrubý Jeseník.