Centrum rozvoje Česká Skalice vydalo na začátku loňského roku dlouho očekávanou knižní novinku „Neobyčejný příběh Vily Čerych - Odcházení a návraty".
Nejprve se mělo jednat o brožuru, která by zachovala vzpomínku na léto roku 2010, kdy si Václav Havel vybral zahradu Vily Čerych pro natáčení svého filmu „Odcházení". Postupem času však spatřila světlo světa obsáhlá reprezentativní publikace mapující příběh tohoto skvostného domu a osudy lidí, kteří byli a jsou s objektem spjati. V té době nikdo netušil, že kniha se zanedlouho stane zároveň i vzpomínkou na dvě významné osobnosti - exprezidenta Václava Havla (zemřel 18. 12. 2011) a dr. Ladislava Čerycha (zemřel 9. 8. 2012).
Po otevření reprezentativní, barevné a množstvím fotografií obohacené knihy nás nejprve uvítá kapitola o České Skalici, městu s bohatou historií, jež je proslaveno především osobností Boženy Němcové a každoročními podzimními Jiřinkovými slavnostmi. Dozvídáme se, že na hospodářském rozmachu města i regionu měl na přelomu19. a 20. století velký podíl továrník Ladislav Bartoň. Kromě nové textilní továrny dal v České Skalici roku 1924 vystavět pro svoji neteř Marii a jejího manžela Jiřího Čerycha reprezentativní rodinné sídlo, k jehož návrhu přizval renomovaného architekta Otakara Novotného a zahradního architekta Josefa Kumpána. A tak se začala psát první slova a věty „neobyčejného příběhu Vily Čerych".
Samotnou stavbou vily nás v knize provází Ing. arch. Zuzana Rákosníková, která od roku 2001 spolupracuje na obnově a modernizaci Vily Čerych. Seznamuje nás s původními plány a vnitřním uspořádáním domu. Díky detailním fotografiím můžeme obdivovat zachovalé původní prvky výzdoby interiérů i venkovního pláště budovy. Škoda jen, že se nedochovalo více historických fotografií, které by přibližovaly někdejší vybavení místností s původním nábytkem a doplňky. Přeměna na politickou školu a zdravotní středisko, kterou vila prošla v 50. letech minulého století, zanechala neblahé a trvalé stopy na jejím vnitřním vybavení.
Další kapitola v podání Ing. Evy Vízkové se věnuje rozsáhlé zahradě, která prošla od roku 1925 také svojí proměnou. Díky projektu a dobovým fotografiím můžeme obdivovat promyšlenost původního uspořádání zahrady, krásu a honosnost zahradních objektů, včetně venkovního mobiliáře. Naopak smutný pohled je na fotografie zahrady pořízené v roce 1997. Současný provozovatel vzdělávacího střediska Vila Čerych, Centrum rozvoje Česká Skalice, usiluje od roku 2003 o revitalizaci zahrady a navrácení její původní krásy, což dokládají pořízené fotografie.
Příspěvky v knize také rekapitulují historii rodů - Bartoňů z Dobenína a Čerychů. Podrobně se dozvídáme o skutečnosti, že oba rody, které dříve podnikaly především v oblasti textilního průmyslu, se v našem kraji soustavně věnovaly společenskému dění, dobročinným aktivitám a mecenášství.
Jak samotný název knihy napovídá, hlavní kapitolou jsou „Odcházení a návraty" sestavené především ze vzpomínek pana Ladislava Čerycha. Stáváme se tak svědky rozkvětu vily za dob obývání rodiny Čerychů, která však svůj domov po politických změnách v únoru 1948 opouští. Touto částí se prolínají i další svědectví lidí, jež měly co do činění s postupným osudem vily a její zahrady. Po změně politických poměrů v roce 1989 se vila v rámci restituce opět navrací do majetku rodiny Čerychů. Přichází rok 2001 a s ním rozhodnutí bratrů Ladislava a Jiřího Čerychových darovat rodinou vilu Nadaci rozvoje občanské společnosti. Dar je podmíněn přáním, aby objekt sloužil ke vzdělávání, místnímu a regionálnímu rozvoji i evropské spolupráci. Následující svědectví a vyznání osob z řad Nadace i členů občanského sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice jsou plné naděje a víry. Mají společný cíl: navrátit Vilu Čerych a její zahradu „do života". Takovým oživením bylo i natáčení filmu Odcházení.
Pro nadčasové estetické kvality domu a zahrady byla Vila Čerych v roce 2010 vybrána jako exteriér pro natočení filmu Odcházení režiséra Václava Havla, exprezidenta České republiky. Předposlední kapitola knihy sleduje období filmových příprav, samotného natáčení, a nejsme ošizeni ani o zajímavé fotografie a osobní vyznání herců a filmového štábu.
Poslední kapitola s názvem 10 let poté je výpovědí pana Ladislava Čerycha o tom, jak vnímá změny, které se ve Vile Čerych odehrály po roce 2001. Zaznívají zde i jeho úvahy o budoucnosti vzdělávacího střediska Vily Čerych i jeho milované zahrady. Připomíná, že vývoj vily a zahrady není pro něho nějakou evokací zašlé slávy nebo předmětem nostalgických vzpomínek, ale výrazem a dokladem žijící a dynamické instituce, která různými formami přispívá k rozvoji občanské společnosti v České republice.
Na první pohled se může zdát, že kniha působí roztříštěným dojmem. Je tomu přesně naopak. Celým textem se jako nit táhne neobyčejný příběh téměř devadesátiletého domu, který oplývá zvláštní magií a krásou. Výjimečný je nejen svou architekturou, historií, okouzlující zahradou či malebným prostředím České Skalice, ale především lidskými příběhy, které jsou s existencí domu spojeny.
