| seznam článků |
|---|
| Náchodská Galerie výtvarného umění zve na výstavu Jana Paula |
| Strana 2 |
| Strana 3 |
| Všechny strany |
Obrazy bez názvu z let 2004–2018, tak se jmenuje výstava Jana Paula, která bude vernisáží zahájena v Galerii výtvarného umění v Náchodě 21. září v 17 hodin. Výstava potrvá do 11. listopadu.
Výstava malíře Jana Paula (1956) v Galerii výtvarného umění v Náchodě je dosud jeho nejobsáhlejší přehlídkou malby, která vznikla mezi léty 2004 až 2018. Rok 2004, v němž stál při umírání své matky – vzal si ji z nemocnice domů, aby mohl být s ní – znamenal pro autora radikální změnu přístupu k tvorbě a stal se i mezníkem změn v osobním životě. Z toho autor ve své tvorbě nově vychází a smrt jako silný iniciační prožitek zhodnocuje ve svém malířském díle, které od té chvíle vytváří jen prsty bez použití štětců. Prvních deset obrazů – cyklus Mezi životem a smrtí – vyjadřuje imaginární portrét matky v těžkých chvílích umírání, a předznamenalo další umělcovo malířské směřování.
Jestliže cyklus obrazů Mezi životem a smrtí byl především autentickou intimní výpovědí, snahou vymalovat se z prožitku a uzavřít ho, v dalších obrazech už není smrt jen tématem osobní zkušenosti, ale obecně lidským. Jde o vyjádření lidského údělu, determinovaného existenciálním napětím mezi bytím a nebytím, střetem fyzického a duchovního s možností transcendence k duchovní kontemplaci. Tělesnost, vyjadřující fakt fyzické konečnosti, v některých obrazech ustupuje nové kvalitě. V roce 2006 autor ke své práci napsal: "Hnětu dlaněmi temnotu, onu obávanou nicotu, a prsty v ní zažehuji světlo věčnosti, abych vzkřísil naději v temných stínech smrti."
Cyklus Mezi životem a smrtí otevřel Janu Paulovi dveře k zobrazení smrti jako možnosti osvobození. Přiblížil ho k záměru vyjádřit to, co v posledních okamžicích života své matky vnímal v destrukci těla, ve zhroucení a zániku hmoty, ono podstatné sdělení, nadčasové světlo, které odnikud nikam nesměřuje, ale trvá, které se v malbě uskutečňuje vlastní kvalitou. Světlo nikoliv jen jako stopa barvy zanechaná na plátně, ale jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby.
Výstava je koncipována z maleb velikostního rozpětí od miniatur po monumenty na papíře a na plátně. Malba unáší autora do imaginace světla a tmy, její modelování prsty ho fascinuje možností vyjádřit obsah jinými prostředky. Jan Paul, reflektující v tvorbě jiné vnitřní lidské prožívání, se stal v českém malířství významným neopomenutelným solitérem.
