seznam článků |
---|
Fotograf Nermuť dostal k narozeninám dvě výstavy a koncert Nezmarů |
Strana 2 |
Strana 3 |
Strana 4 |
Strana 5 |
Strana 6 |
Strana 7 |
Strana 8 |
Strana 9 |
Strana 10 |
Všechny strany |
"Blýskám přírodu z blízka," to je motto fotografa Oldřicha Nermutě, bývalého dlouholetého redaktora Červenokosteleckého zpravodaje. To platí zejména o první ze dvou výstav nazvaných FON 65, což je zkratka Fotograf Oldřich Nermuť a číslovka znamená jeho čerstvé pětašedesátiny, které byly minulý pátek zahájeny ve výstavní síni městského úřadu a ve foyer kostela Církve československé husitské v Červeném Kostelci.
Dárkem však nebyly jen výstavy, ale také vystoupení českobudějovické folkové skupiny Nezmaři, která hrála na obou vernisážích a potom měla v kostele "husitů" samostatný večerní koncert včetně křtu nového alba. Ale zpět k Nermuťově tvorbě. První expozice zahrnuje černobílé a barevné snímky autorova hlavního zájmu, kterým jsou ryze výtvarné fotografie, zejména imaginativních přírodních struktur a tkání kamene, vody a dřeva ve spojení se světlem.
Podle básníka a Nermuťova přítele Rudolfa Matyse je zde realita světa fantastičtější než jakákoliv umělá myšlenka, jen ji umět spatřit pod krustou pohledu příliš zběžného, příliš rutinního, příliš pohodlného. "Chce to soustředěnou trpělivost a důvěru ve vlastní oči," říká Matys. Tyto vlastnosti Nermuťovi v jeho tvorbě plné znaků, které vytváří sama příroda, nechtěných a asi i chtěných skrytě erotických významů či snových zákrutů, rozhodně nechybí.
"Vplout do tohoto prostoru a času znamená zastavit se," poznamenává fotograf. Nermuť, který v minulosti trávil hodiny ve fotokomoře, bez váhání přijal nové technologie včetně digitálního fotoaparátu. "Fotokomora je už minulostí, nahradil ji počítač. Ten využívám zejména u detailů a abstraktních kompozic, kde se dá dobře experimentovat s barvou. Některé fotky upravuji, třeba také proto, aby vyniknul základní tvar a motiv. Úprav v počítači se prostě nebojím," prozradil.
Druhá výstava v kostele je čistě krajinářská. Jeho krajinářské snímky vznikají ryze intuitivně, bez předem promyšlených plánů. Protože však přírodu a především hory miluje, primární je pro něj výlet do míst, která ho okouzlují a kam noha turisty málokdy vstoupí. Když přitom pořídí hezkou a zajímavou krajinářskou fotku, putování dostane vyšší a pro poutníka jeho typu radostnější dimenzi. Snímky jsou ojedinělé ne v líbivosti, ale spíše jsou pozvánkou na výlet do míst, která sice všichni znají, ale málokdo je navštívil tak zblízka jako on. Přitom jsou většinou za humny. "V poslední době hodně fotím Krkonoše," říká Nermuť.
Ten se toulal v posledních měsících také po rodné Vysočině, Orlických a Krušných horách, byl v Prachovských skalách, na Jičínsku, Žacléřsku i v Polsku. "Při krajinářském focení mě zajímá hlavně tvar krajiny, světlo a atmosféra. Nejraději vyrážím do přírody brzy ráno, nebo vpodvečer. Fotím sice i větší celky, ale nejvíce mě v krajině berou řeky, potoky, balvany, cesty, údolí a různá zajímavá zákoutí. Nechávám krajinu na sebe nejdříve působit, teprve pak ji vyfotím," uvedl autor, který stále dává přednost intuici, před prvoplánovým přemýšlením o krásné fotce. Výstava ve výstavní síni potrvá do 23. a v husitském kostele do 30. listopadu.
Foto Tomáš Kábrt, www.cervenykostelec.cz