Václav Jan Tomášek

Sóla:
Helena Hozová - soprán
Radka Rubešová - alt
Václav Cikánek - tenor
Jakub Hrubý - bas

Účinkují
Rychnovský chrámový sbor
Eva Fuksová - sbormistryně

Besharmonie
Libor Sládek a Filip Beneš - sbormistři

Carmina alta
Karel Štrégl - sbormistr

Orchestr učitelů ZUŠ Rychnov nad Kněžnou

Mše zazněla v září 2016, po 180 letech opět v chrámu svatého Víta v Praze při oslavách korunovace posledního českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého.

Rychnovský chrámový sbor dosud uchovává staletou tradici duchovní hudby. Tento pěvecký soubor čítá cca 30 členů z Rychnova a okolí, z řad věřících i mimo ně. Bohatý repertoár je výrazně orientován především na české autory. Zahrnuje skladby nejrůznějších slohových období, od gregoriánského chorálu přes renesanční vokální polyfonii, figurální hudbu baroka a klasicismu, až po tvorbu současnou. Od r. 2006 je členem Unie českých pěveckých sborů.

Pěvecký sbor Besharmonie vznikl v roce 2000 na Gymnáziu Jaroslava Heyrovského a v současné době působí na Gymnáziu Nad Kavalírkou v Praze 5. Navštěvuje ho přibližně 50 zpěváků převážně z řad současných i bývalých studentů pražských gymnázií. Sbor získal řadu ocenění v národních i mezinárodních soutěžích. Natočil již 5 CD, mj. v loňském roce profilové CD s názvem Nahoře Bes) a v dubnu letošního roku projektové CD Missa Rotna. Sbormistrem Besharmonie je od počátku Libor Sládek, po jehož boku stojí od roku 2014 i Filip Beneš. Sbor je členem Unie českých pěveckých sborů.

Carmina alta vznikla v roce 2009 jako komorní sbor absolventů Rychnovského dětského sboru. Rychnovskému publiku je dobře známá z řady vystoupení. Spolupracuje s významnými tělesy a osobnostmi české hudby (Filharmonie Hradec Králové, Mladý týnišťský bigband, hudební skupina Oboroh, Puzzle Jazz, ZAKOPLAHO band, operní pěvkyně Ema Hubáčková, klavírista Vladimír Župan ad.).

Když před 180 lety Václav Jan Tomášek napsal mši pro korunovaci českého krále Ferdinanda, patrně mu (tak jako jeho současníkům) nepřišlo na mysl, že je to poslední korunovační hudba, jež vznikne v českých zemích. I kdyby to tušil, sotva by vznikla skladba kvalitativně odlišná. Při jejím poslechu si uvědomíme, jakou úctu autor choval ke slavnosti, pro niž ji vytvořil. Jak si vážil posluchačů - osobností, jež se jí měly zúčastnit. Jak dalece si byl vědom svých mimořádných uměleckých schopností.
Právě tato skladba plně vyjadřuje Tomáškovy umělecké názory. Ukazuje nám svého autora jako mimořádně vzdělaného a zbožného člověka s vysokými uměleckými požadavky na duchovní hudbu (i na její interprety). Není prvoplánově líbivá a přesto plně odpovídá klasickému pojmu umění ve významu krásy. Slyšíme v ní inspiraci velkými hudebními předchůdci a přitom nám nehrozí, že bychom se zde s nimi přímo setkali. Hudební výraz je vázán na liturgický text a přímo z něho vychází. Ač je mše svojí délkou rozsáhlá, neunavuje - harmonicky a výrazově závažná místa jsou vystřídána částmi, jež nekladou na posluchače takovou psychickou zátěž. Propracovaná v detailech, suverénní v použitých hudebních prostředcích, velkolepá ve svém celku. Taková je Missa solemnis, op. 81 zvaná "Korunovační".
Čas oponou trhnul a vše se změnilo. Nemůžeme dnes vrátit dobu korunovace a jen těžko si ji dokážeme představit. Její účastníci jsou mrtví, pryč je království, zcela jinak vypadá prostředí katedrály na Pražském hradě. I hudbu provádíme jinak než naši předkové v roce 1836. A přesto nás i po téměř dvou staletích dokáže autor skladby oslovit, přinést nám pocit krásna a potěšit nás. Tím ožívá v našich myslích a dále hlásá slávu Božího stvoření. Jiří Fuks