Tančírna
Popis
Jiráskovo divadlo Hronov
Dle námětu divadelního představení Jeana-Clauda Penchenata a Théatre duCmpagnol "Le Bal" napsala Hana Gregorová.
Světově proslulá divadelní hra Tančírna vznikla téměř před 30ti lety v pařížské divadelní společnosti Le Théatre du Campagnol.
Tento námět později zpracoval pro svůj slavný film Tančírna známý italský režisér Ettore Scola.
Taneční kavárna - místo, kde se potkávají lidé různého věku i charakteru, aby zapomněli na starosti každodenního života. Z osamlých duší se stávají páry, z lidí, včera si ještě cizích, partneři nebo milenci. Kolem se řítí dějiny, píše se historie našeho národa, jen v tančírně osamělí tanečníci zůstávají v každé době pořád stejní - se svou touhou, nesmělostí i nesplněným snem.
Choreografie: Petr Čadek - Tomáš Slavíček
Hudba, výběr hudby: Ondřej Brzobohatý
Scéna, kostýmy: Josef Jelínek
Režie: Hana Gregorová
Hrají: Karel Hábl, Jan Révai, Petr Vágner/Ondřej Brzobohatý, Petr Oliva, Michal Roneš, Antonín Hardt, Miroslav Hraně, Petr Semerád, Vojtěch Hájek, Jiří Chvalovský, Přemysl Pálek, Hana Gregorová, Vanda Károlyi, Dagmar Čárová, Pavlína Mourková, Vladimíra Stiežencová, Irena Máchová, Kateřina Velebová a Pavla Procházková.
Vstupné 320 korun.
Místo konání
- Místo:
- Hronov -
- Město:
- Hronov
Popis
Hronov - malé městečko v severovýchodních Čechách leží uprostřed půvabné krajiny na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době jistě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713 – 1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831 – 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 – 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. Důsledkem je růst počtu obyvatelstva z 1682 v roce 1880 až na 4600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních dochází ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960. Po obecních volbách v roce 1990 se Velké Poříčí stalo opět samostatnou obcí.