Pygmalion
Popis
Jiráskovo divadlo Hronov
Moderní zpracování starořecké báje o sochaři, který vytvořil krásnou sochu, do které se sám zamiloval. Prosil bohyni lásky Afroditu, aby jí vdechla život. Prosil marně.
Režie: Ing. Miroslav Houštěk
Scéna: ak. malíř Ivan Krejčí
Světla a zvuk: Michal Kops
Napovídají: Hana Peterková, Zuzana Stárová
Tech. spolupráce: Dagmar Kolínová, Pavel Lelek, Pavel Zuzek
"Známý irský filosof a dramatik G. B. Shaw napsal tuto hru v roce 1912, takže jí bylo již 100 let. Od té doby se skoro nepřetržitě objevuje v repertoárech divadel na celém světě. Na českém jevišti se poprvé hrála v Národním divadle v Praze již v roce 1914. Skvělou hlavní postavu Lízy Doolitlové sehrála tehdy výborná česká herečka Andula Sedláčková.
Od těch časů vystoupila v této roli řada vynikajících českých hereček. Protože postava prostořeké londýnské květinářky dává velikou příležitost dobré herečce podat nezapomenutelný výkon, české herečky rády v této hře vystupují.
Když se v posledních letech hra objevila jako muzikál a byla nafilmována pod titulem MY FAIR LADY, její popularita ještě vzrostla.
Vybrali jsme si ji proto, že dokáže výborně pobavit diváky a hercům dává skvělou příležitost předvést své herecké schopnosti. Budeme se ze všech sil snažit, aby se líbila i vám a abyste rádi na ni rádi vzpomínali."
Ing. Miroslav Houštěk
Osoby a obsazení:
Profesor fonetiky Henry Higgins - Miroslav Lelek
Plukovník Pieckering - Richard Kašpar
Paní Higginsová, profesorova matka - Renata Klicperová
Pan Alfred Doolittle, popelář - Josef Kindl
Líza Doolittlová, jeho dcera - Lucie Peterková
Paní Enysford Hillová - Vladimíra Rousková
Slečna Enysford Hillová, její dcera - Jana Prauseová
Freddy Enysford Hill, její syn - Daniel Zobal
Paní Pearsová, Higginsova hospodyně - Ivana Richterová
Služebná u paní Higginsové - Zdeňka Skaunicová
Dále hrají: Hana Peterková, Zuzana Stárová, Rostislav Hejcman, Cyril Šourek, Pavel Zuzek, Karel Bím
Místo konání
- Místo:
- Hronov -
- Město:
- Hronov
Popis
Hronov - malé městečko v severovýchodních Čechách leží uprostřed půvabné krajiny na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době jistě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713 – 1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831 – 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 – 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. Důsledkem je růst počtu obyvatelstva z 1682 v roce 1880 až na 4600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních dochází ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960. Po obecních volbách v roce 1990 se Velké Poříčí stalo opět samostatnou obcí.