Náchodské.info

Death metal. Řada lidí tvrdí, že se "to nedá poslouchat". Čím si vás získal?

My taky netvrdíme, že ho posloucháme, ale hrajeme ho. (směje se) Já se lidem, kteří absolutně neví, o co jde, vůbec nedivím. Mě taky iritují a vadí různé druhy hudby, kterým vůbec nerozumím, ale každý by měl respektovat v tomto směru toho druhého, a když se mu to nelíbí, tak ať se prostě metalu vyhýbá, jak může.

Ale k otázce: budu mluvit za sebe, ale myslím, že to je podobné i u ostatních. Metal obecně mě uchvátil už v brzkém věku (někde kolem 13 let). Mě k němu přivedl můj brácha Pepa, který začal doma poslouchat klasiku jako Iron Maiden, Metallica, Slayer apod. Sbíral muziku na LP deskách na MC kazetách, ještě to kdysi stáčel na koutoučáku a mě to prostě dostalo. Energie, která z té muziky šla, mě fakt hodně nadchla. Někde ve 14 letech mi rodiče koupily el. kytaru a já doma zkoušel první tóny. Později jsme s Danem Pavlíkem založili kapelu Turbulence, no a čas mě dovál až k Tortharry. Metal je pro mě životní styl, životní koníček, nedovedu si bez něj život představit.

Dá se říci, že jste v žánru death metalu špičkou současnosti. Kde všude vás znají a kde uznávají?

Nechci, aby to vše vyznělo nějak vychloubavě, takže se radši držme nohama na zemi. Dá se říci, že jsme mezi českou špičkou. Ale srovnávat se se světovou extraligou v naší hudbě, to bych asi měl výhrady. Ne k výslednému produktu muziky, ten rozhodně je na špičkové úrovni, ale z naší malé země je velmi, velmi těžké se prosadit za hranicemi. Proto jsme tam, kde jsme, ale člověk musí být pokorný sám k sobě, k lidem a skutečnostem kolem sebe, takže jsme určitě velmi rádi, co se nám podařilo za celou éru Tortharry dokázat. Těžko říci, kde nás znají, spíše mohu jmenovat, kde nás všude mohli slyšet živě: Ve velké části celé Evropy a máme i jeden exkluzivní zářez – tour v Brazílii v roce 2007. Jinak samozřejmě v době internetu není asi problém naši tvorbu dostat do jakéhokoli koutu naší planety. Je otázkou, jestli tam někoho zajímáme. (směje se)

Jak jste toho dosáhli?

Obrovským odhodláním, vůlí, pílí a láskou k hudbě. Je to opravdu nejlepší legální droga na světě. Samozřejmě vše s sebou přináší i velký respekt ze strany rodiny, protože koníček, který děláme, je velmi časově náročný a dá se říci, že na jiné věci nezbývá moc času. Vše je o velké toleranci, kompromisech a vůli něčeho dosáhnout. A věř mi, že je vždy možné stanovit si nějaký cíl, za kterým jdeš a kterého chceš dosáhnout.

Věnujme se teď ale poslednímu albu Follow, které jste poprvé v kariéře nahráli jen ve třech. Proč jen v tak malém počtu?

No protože nás více není, to je jednoduché vysvětlení... Teď samozřejmě mluvím jen o muzikantech, jinak kolem Tortharry pracuje celý tým lidí, který kapelu podporuje a bez kterých by to určitě nebylo možné dosáhnout. Nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Kdo byl na křtu Follow na Zděřině, mohl celý tým vidět „live" na pódiu.

Jinak nahrávka opravdu vznikla pouze v trojčlenném složení: kytara, basa, bicí. K tomu samozřejmě zpěvy. Někdo tedy řekne „zvracení" (směje se). Tortharry byl vždy od začátku své éry čtyřčlenný soubor, ale v roce 2012 od nás odešel náš kamarád Máca pro jeho pracovní a podnikatelskou vytíženost a adekvátního náhradníka jsme prostě nesehnali. Dlouho jsme se rozhodovali, co dál, a nakonec vyhrála volba zkusit ve třech. Myslím, že i tak umíme udělat pěkný „rámus".

Má album nějakou hlavní nosnou myšlenku?

Samotný obal představuje člověka, který si stále dokola promítá v hlavě ty šílené příběhy a témata popisující v jednotlivých textech skladeb. Hloubka a zamyšlení nad daným tématem je zcela zásadní pro pochopení celého tohoto tematického 8. CD, které nedávno vyšlo u spol. MetalGate. Album se jmenuje Follow (tedy následuj) a popisuje člověka jako tvora velmi lehce manipulovatelného nejen davem, ale především silnou charismatickou osobností. Opravdu je nutné seznámit se přímo s texty, aby člověk pochopil podstatu a význam celého alba, které je obrazem naší společnosti nejen současné.

Texty vám skládá Štefan Ležovič, kdo tvoří hudbu a čím se inspiruje?

Ano, texty nám od roku 1994 píše náš kamarád a bývalý spolužák Dana – Štefan. Je to odborník ve svém oboru, píše nejen texty pro nás, ale i pro jiné kapely a dále také vydává i vlastní tvorbu. Hudba je tvořena celou kapelou dohromady. Každý přinese do zkušebny nápady, které se dávají společně dohromady. Inspirace je samozřejmě čerpána z našeho okolí, od mnoha kapel našeho stylu. Nejedná se ale o nějaké vykrádání a kopírování hudby, ale člověk chtě nechtě je poslechem spousty muziky prostě ovlivněn, aniž by si to uvědomoval při vymýšlení jednotlivých nápadů pro dané skladby. Myslím si ale, že rukopis Tortharry je jasný, čitelný, specifický a nezaměnitelný.

CD jste nahrávali ve světově uznávaném polském studiu Hertz. Jak se Vám to povedlo?

To není zas až takový problém. Dan zhruba rok zpátky začal se studiem komunikovat, my jsme se v jednu chvíli rozhodli, že do toho půjdeme, zarezervovalo se cca ½ roku dopředu a tím bylo vše potvrzené. Hertz je opravdu špičkové evropské studio, kde vznikají CD největších světových kapel našeho stylu. Taky je díky tomu patřičně drahé, ale říkali jsme si, že není na co čekat. Přes 20 let děláme muziku, čas letí, museli jsme prostě vyzkoušet to dostupné „nej". A rozhodně to stálo za to, každý posluchač musí ocenit práci, která byla ve studiu vytvořena, tedy alespoň po té zvukové stránce, samotnou muziku nebudu nikomu podsouvat. Zvuk nového CD je prostě ve stylu naší hudby – „zabijácký".

Album jste křtili před Vánoci na Zděřině u Police nad Metují za přítomnosti Derricka Greena, člena slavné brazilské Sepultury, která je známá i nemetalovým fanouškům. Jak bys popsal vaše přátelství s členy této skupiny?

To byl jeden z mých největších, nejsilnějších a nejemotivnějších zážitků u Tortharry. Celý ten večer byl naprosto úžasný a pomyslná „třešnička na dortu" v podobě Derricka byla prostě nezapomenutelným zážitkem. Naše kontakty sahají někde do roku 2010, kdy jsme se s Derrickem poprvé setkali v Praze „Na Slamníku" a zahráli si s ním asi 6 skladeb Sepultury, protože jeho ½ tchán slavil padesátiny. Derrick byl nějaký čas Pražák, má tady v Praze syna a bývalou přítelkyni. Naše přátelství se prohloubilo na našem společném tour se Sepulturou v roce 2012, a proto nebyl zas až takový problém dostat ho k nám na Zděřinu. Museli jsme se podřídit i jeho nabitému programu a posunout náš křest o měsíc, protože Derrick jel tour k novému CD Sepultury po Jižní Americe. Nicméně vše dopadlo na jedničku a naše poslední setkání jenom utužilo naše přátelské vztahy.

Proč o sobě píšete, že jste hronovská kapela?

Protože máme zázemí (zkušebnu) v Hronově a protože kořeny kapely jsou z Hronova a okolí. Jinak bychom mohli psát červeno(kostelecko)hronovská kapela, to ale přeci jenom nevypadá moc hezky.

Dane, v nedávné době ses stal oficiálním kytaristou značky B. C. Rich pro Českou republiku. Mohl bys mně – jako nehudebníkovi – vysvětlit, co to znamená a co to pro Tebe znamená?

Dan Pavlík: Přirovnám to například k podobné situaci v tenisu. Třeba takový Roger Federer. On je jednou z tenisových tváří firem Wilson a Nike. To znamená, že má od nich plnou podporu. Dostává oblečení pro každou sezónu a stejně tak to je i s raketami. Kromě toho za to má dost slušný honorář. Já to mám tak nějak podobně. Americká společnost B. C. Rich patří mezi nejznámější a nejzavedenější firmy vyrábějící elektrické kytary. Byla založena již v roce 1969. Pár let jsem si dopisoval s oddělením propagace a endorsementu (sponzoringu), ale stále se nic nedělo. Až letos v létě, kdy se mi ozval ředitel společnosti pro ČR a Slovensko s tím, že mi na základě nabídky z USA nabízejí oficiální sponzoring, a to jako jedinému v ČR! Dostal jsem od nich dvě skvělé kytary dle mnou zvolených parametrů a třetí mi přijde někdy v létě. Za to jim moc děkuji a nesmírně si toho vážím.

Vyjma hudební produkce také organizujete v kempu Brodský metalový festival Metalgate Czech Death Fest. Letos se uskuteční již 6. ročník této svérázné akce. Jak jste s ní spokojeni?

Ano, jedná se o festival, který po malých krocích začíná být vnímán jako kvalitní a prestižní přehlídka metalové hudby u nás. S festivalem jsme spokojeni maximálně, plní stále účel, pro který byl založen. Dává velký prostor pro české a slovenské kapely, ke kterým vždy obsadíme několik kapel světového významu. Jsme moc rádi, že město Červený Kostelec a především městské kulturní středisko, nám vychází vstříc a tuto akci podporuje. Samozřejmě ani bez podpory samotného areálu by to nebylo možné, takže velký dík patří i panu Hrstkovi. Loni se objevilo sice i několik stěžovatelů na nadměrný noční hluk, což nám není rozhodně lhostejné. Proto jsme se rozhodli pro letošní ročník rozdělit hudební produkci do třech dnů a tím zkrátit noční produkci do maximálně jedné hodiny noční, ve čtvrtek jen do 23 hod. Doufáme, že tímto nemalým gestem ukážeme všem odpůrcům našeho festivalu, že to myslíme opravdu vážně a že se snažíme kompromisem vyjít vstříc.

Je nutné si také uvědomit, že festival propaguje ve velké míře i samotné jméno města, v roce 2012 se stal v celostátní anketě BŘITVA třetí nejúspěšnější hudební akcí roku.

Děkuji za rozhovor.

Otázky Tomáš Kábrt, foto Evina Schmidova, www.cervenykostelec.cz