Právě jsem zasunula poslední krabici vysoko na skříň. Mám úsměv ve tváři a říkám si, jak jsme to krásně zvládli. Benefiční výstava Jen tak pro radost byla v pořadí již šestou výstavou, která se ve výstavní síni konala.
V minulosti jsme podpořili místní Hospic Anežky České, dále RDG Náchod, jenž se zabývá mj. diagnostikou rakoviny prsu – téma nám svojí přednáškou přiblížila MUDr. Šárka Lukešová. A klinickou hematologii a transfuzní službu v Náchodě, jejíž vedoucí pracovník Martin Šumpík vysvětlil, jak důležitou a významnou složkou toto pracoviště je v případě vyšetření pacienta.
Tentokrát jsme podpořili Bílý kruh bezpečí, který odborně, diskrétně a zcela bezplatně pomáhá obětem domácího násilí a trestných činů. Ladislav Tomášek, jednatel BKB, nám svou přednáškou vysvětlil a přiblížil tuto problematiku.
Témat, která nás zajímají a potřebných odvětví, kde pomáhat, je víc než dost. Nikdy by mě však nenapadlo, že výstava dosáhne právě takového čísla – šest. Je to zásluha spousty lidí, především návštěvníků a tvůrců – vystavovatelů. Ale také spousty lidiček, kteří nejsou vůbec vidět, a přesto na nich také záleží, aby vše proběhlo, a to co možná nejlépe.
Vždy se mě lidé ptají – tak co, jak to dopadlo? Anebo – už víte co bude příště? Vždy hodnotím, až když je opravdu po všem. Tentokrát, navzdory všem aspektům, jako jsou velice malá návštěvnost, jsem velice šťastná, jak výstava probíhala, a takto jsem to cítila již na místě a po celou dobu průběhu akce.
To, že jste milí lidé a prima zákazníci, kteří upřednostňují rukodělnou tvorbu, je moc fajn a prima. Že ale máte zájem podporovat své děti v tomto duchu, že i sami muži a babičky si zkoušeli dílničky, že vás zajímá, jak se to či ono dělá, byl pro mě ohromující zážitek.
Dalším aspektem je částka, kterou jsme vybrali a která poputuje právě do Bílého kruhu bezpečí – 1 920 Kč. Je to nejnižší částka, jakou jsme kdy odevzdali. A přesto je tato výstava pro mě tou nejbohatší, nejlepší a chcete-li tedy nejúspěšnější ve všech směrech. Nyní vím, že bych moc ráda toto číslo šest společně s vámi zvedla na rovných deset a vámi tak oblíbené dílničky vám moc ráda zprostředkovala v podobě různých kurzů a workshopů, jak jsem slíbila.
Stále mám ten úsměv ve tváři a říkám si, jak jsme to společně krásně zvládli. Jsme úžasná banda a je mi ctí, že jsem mohla poznat každého z vás. Děkuji vám za to, že jste pomohli, a za to, že jste.
Krabice jsou vysoko na skříni, ale ne nadlouho. V listopadu 24. se na vás opět těšíme.
Foto Tomáš Kábrt, zdroj www.cervenykostelec.cz