Mikael ERICSSON - violoncello

Ondřej KUKAL - dirigent

Program:

Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský, předehra

Edward Elgar: Violoncellový koncert e moll op. 85

Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll op. 98

Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal je považován za jednu z nejvýraznějších uměleckých osobností na české umělecké scéně. Je absolventem Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění v Praze. V oboru hra na housle je žákem prof. Josefa Vlacha, kompozici studoval u Jindřicha Felda. V letech 1985–95 působil jako člen Nového Vlachova kvarteta, v letech 1991–96 jako šéfdirigent Jihočeské komorní filharmonie České Budějovice. V roce 1993 se stal dirigentem Českého komorního orchestru, založeného v roce 1946 Václavem Talichem, v roce 1996 stálým dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a koncertním mistrem Pražského komorního orchestru bez dirigenta. V roce 1999 obdržel stipendium Bavorské vlády k půlročnímu tvůrčímu pobytu v německém Bambergu. V letech 2002–2012 byl šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. Je pravidelným hostem předních českých orchestrů – České filharmonie, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Státní filharmonie Brno aj. Dirigoval též BBC Symphony Orchestra. V roce 2006 řídil zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Kritika přirovnala Kukalovo provedení Mé vlasti ke kreacím Rafaela Kubelíka.

Švédsko-český violoncellista Mikael Ericsson absolvoval Královskou dánskou hudební konzervatoř v Kodani. Přátelství s Josefem Vlachem, kterého poznal na letních kurzech komorní hry, ho posléze přivedlo až do Prahy, kde od roku 1972 studoval hru na violoncello u prof. J. Chuchra a komorní hru u J. Vlacha. V roce 1978 se umístil jako první Švéd ve finále světoznámé Čajkovského soutěže v Moskvě a o dva roky později vyhrál Mezinárodní hudební soutěž Pražského jara, kde získal i cenu za nejlepší interpretaci soudobé české skladby. Jako sólista vystupoval s téměř všemi československými orchestry, ale také s orchestry ve Švédsku, Německu, Maďarsku, Polsku, Španělsku. Se Švédským rozhlasovým orchestrem podnikl turné po Švédsku a s Českým komorním orchestrem po Španělsku. Spolupracoval s řadou známých dirigentů (Blomstedt, Chačaturjan, Pešek, Válek) i s vynikajícími klavíristy (Hála, Klánský, Jando aj.). Nahrál sonáty pro violoncello od Rachmaninova, Griega a Boccheriniho, skladby pro violoncello a klavír Martinů, tři koncerty K. Stamice (nahrávky byly oceněny ČHF) a tři koncerty J. Rejchy (partitury dvou z nich sám objevil). M. Ericsson natáčel pro rozhlasové stanice ve Švédsku, v ČR a v Německu, spolupracoval i s televizemi v Česku a Švédsku. Působí v Českém komorním orchestru jako kmenový hráč i jako sólista. Je členem Vlachova kvarteta Praha. Jako pedagog vedl po několik let kurzy komorní a sólové hry (Geijerskolan, Ransäter) a semináře (Vysoká hudební škola Ingesund) ve Švédsku.

Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové, v roce 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od vzniku České republiky (1. 1. 1993) nese orchestr název Filharmonie Hradec Králové. Vyjadřuje historickou kontinuitu sahající přes Filharmonii Sokola v Hradci Králové (1921-65) až k Filharmonické jednotě, činné ve městě od roku 1887. Období největšího uměleckého rozkvětu tělesa je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara, který pracoval jako šéfdirigent s orchestrem nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem tělesa. FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy, účinkovala v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku, což dokazuje její umělecký vzestup. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas.